Šamanské léčení
NETRADIČNÍ TERAPIE
Informace o šamanském léčení jsou často zahaleny tajemstvím pohádky a fantazie, které není vždy snadné rozumem pochopit. Chvíli trvá, než jsme je schopni přeložit do reálu a vynést do jeho zorného pole. V původní podobě je informace -čtivá- jen pro příjemce, neboť jeho duch -ví-. Většinu informací, které se nyní snažím předat ostatním, jsem získala právě touto cestou.
JDE O SUGESCI?
Většina z nás se s pojmem šaman setkala v literatuře. Historické prameny vyprávějí o šamanech indiánských, sibiřských i východních. Šamanismus existuje stejně dlouho jako lidský rod.
Dnes lze těžko posoudit, v jaké formě existoval v dobách, které nejsou zaznamenány. Podle toho, co se dochovalo, většina šamanů používala podpůrné prostředky k tomu, aby mohla vstoupit do svého nitra, odtud navštívit jiné světy a přinést z nich zprávu. Používali drogy, jimž velmi dobře rozuměli a které je pouze uvedly na -cestu-, aniž by šamanovu osobnost narušily. Šaman se nikdy nestal na droze závislým. Pod jejich vlivem dokázal vstoupit do nitra kohokoli, kdo požádal, mnohdy též toho, kdo nepožádal, a přinést odtud informace o jeho zdravotním stavu, o průběhu léčení a podobně. A nejen to, byli schopni říci, jak funguje svět a jakou úlohu v něm mají všechny bytosti, lépe řečeno objekty.
Díky droze se šamani stávali reálnými účastníky či pozorovateli dění jiných světů. Vše, co prožívali, bylo možno sledovat na jejich chování. Když přijali podobu určitého zvířete, vnější pozorovatel většinou na základě pozice, pohybů a zvuků pochopil, o jaké zvíře se jedná. Jestliže bojoval, bojovalo i jeho reálné tělo. Protivníka ovšem viděl pouze on, pozorovatel nikoliv. Chování šamana bylo mnohdy děsivé, bláznivé, připomínalo chování člověka -v amoku-. Bez výhrad ho přijímali pouze členové společnosti žijící přírodním způsobem života. Pozorovatelé z civilizovanějších světů se s ním těžko ztotožňovali a ztotožňují.
Po takovémto výstupu šaman většinou vysílen usínal a velmi dlouho trvalo, než se jeho vědomí opět vrátilo do skutečnosti.
Bylo-li mu -dovoleno-, skutečně změnil stav vedoucí k nemoci, případně pouze -vynesl- informace a rady nutné k uzdravení. I ty byly velmi často z našeho pohledu -bláznivé- a dokázal je realizovat opět pouze člověk plně vnímající souvislosti přírody. Zkuste sami posoudit, zda byste byli ochotni kupříkladu zabít ještěrku, rozemlít ji s různými přísadami a touto směsí potírat své nemocné dítě. Ale ono to fungovalo!
Nelze jednoznačně říci, že se při takovém léčení jednalo jen o sugesci, jíž mnoho současných pozorovatelů většinou vysvětluje pozitivní účinek. V uvedeném případě se jednalo o dítě, jemuž nemoc nedovolila celý děj sledovat.
STROM ŽIVOTA
$$OBR75403$$
Se šamanstvím v této podobě se setkáváme již před mnoha tisíci lety stejně jako s meditačními a vizionářskými metodami. Řekněme si nejprve, jaký je mezi nimi rozdíl.
Představme si kabalistický strom života – jde vlastně o dva stromy opačně na sebe položené. Jeden má kořeny v zemi tak, jak jsme zvyklí, druhý je má v nebi, což si naše reálně vnímající oko nedokáže představit.
Vložíme-li semínko do země, v určitou chvíli vyrazí dva klíčky. Jeden směřuje do země, druhý nahoru k nebi. Dokud nezesílí a nerozvětví se klíček podzemní, jsou oba živeny z mateřského semínka. V okamžiku, kdy dolní klíček je již silný a vytvoří kořínky, mateřské zásoby energie jsou vyčerpány a horní klíček je vyživován kořenem. Kořínek asimiluje živiny z půdy a umožní klíčku nad zemí vytvořit stvol či kmínek, jenž se olistí a ve vhodný čas vykvete. Vytvoří kmen a korunu. Horní klíček je zpočátku zcela závislý na činnosti kořínků. Těmi do rostliny proudí živiny, prvky materiálnější podoby, a s nimi energie země. Později vytvořenou korunou rostlina přijímá prvky z našeho pohledu nehmotné a s nimi energii nebe. Jsou-li dobře rozvinuté kořeny i koruna, strom přijímá v rovnováze obě energie.
Postavíme-li se ke vzrostlému stromu, kmen máme v naší úrovni, kořeny pod nohama a korunu nad hlavou. Mohli bychom říci, že my jsme přítomnost, pod nohama máme minulost a nad hlavou budoucnost. Postavíme-li se ke kmenu na hlavu, je vše opačně. Kořeny a minulost nad hlavou, koruna a budoucnost pod nohama.
Vzhled i život celého stromu záleží na kvalitě kořenů. Kořenů, které se vyvinuly v raném stadiu vzrůstu, to znamená v dětství nebo v prvotních stadiích vývoje osobnosti.
Představíme-li si sami sebe jako strom, vidíme v reálu svůj kmen a svoji korunu. Ať je koruna jakákoli, připadá nám báječná, protože zdola ji vidíme dosti zkreslenou; neumíme se na ni podívat s odstupem. A v tomto bludu žijeme většinu života, mnohdy život celý. Až někdo řekne – zapomeň na korunu a podívej se do kořenů. Přestaň se pyšnit tím, co vidíš, skloň hlavu a lehoučce, mírně se podívej, jaká síla proudí zdola. Podívat se do kořenů znamená podívat se do svého nitra, najít nejtajnější myšlenky a přání a zároveň najít sám sebe. A zde dotvořit a případně opravit svůj život v obou vyšších existencích. Někdo je natolik ukotven v koruně, že je pro něho cesta do kořenů velmi obtížná. Šamanské techniky se nedaří ani těm, kteří mají kořeny v zemi. Ti čerpají především energii země, jsou to lidé -kyselí- a disponují především ženskou energií. Může jít o ženy i o muže. Dobře se jim daří meditace, která vyžaduje absolutní klid, tichou meditativní hudbu a většinou polohu vleže. Šamanství je opak, to je pohyb, bubny a poloha spíše vertikální. Středem je klidná poloha vleže provázená rytmickými údery bubnů. Zde se obě sféry spojují. Já tomu říkám neošamanismus. Meditační techniky nás více seznamují s děním v budoucnosti, šamanské s minulostí a neošamanské v první fázi s minulostí a přítomností, ve druhé, prohloubené, s budoucností, přítomností a minulostí zároveň.
Výchozí sférou šamana je oblast kořenů nacházejících se nad hlavou, v nebi, v kořenech minulosti. Zde je uloženo vše, co kdy bylo rozumem i fantazií vytvořeno a vymyšleno. Potkáte zde pohádkové bytosti, pohybujete se v pohádkových krajinách, ke své -práci- používáte všechna kouzla, která kdy někoho napadla. Perpetuum mobile je samozřejmostí. Tím vším je prolnut svět zvířat, která jsou naší prapůvodní podstatou. A vše je součástí vesmírných dění.
Vzpomeňme na úspěšné filmy NEKONEČNÝ PŘÍBĚH a PÁN PRSTENŮ. Oba jsou úspěšně zpracovanými šamanskými vstupy současnosti.
ZVUK BUBNU SPOJUJE VNÍMÁNÍ MOZKOVÝCH HEMISFÉR
Je-li šamanovi -dovoleno-, může vývoj čehokoliv ovlivnit z odpovídající sféry. Je ale třeba, aby při svém putování dodržoval daná pravidla:
1) Nemění nic, co mu není -dovoleno- vyššími silami přírody.
2) Neřeší problém toho, jehož nitro s tím ve -vstupu- nesouhlasí, byť v reálu ano. Rozum nezná souvislosti vývoje a mnohdy si chce cestu usnadnit, obejít určitou zkušenost.
3) Neřeší nic z hlediska vlastních pocitů, názorů a přání, ale vždy ve prospěch celku.
4) S ničím a s nikým nebojuje. Ví, že příčinou boje je strach, a bojující bytosti se snaží pomoci tím, že jí její strach umožní zpracovat, přijmout a neutralizovat.
V novém pojetí šamanismu neužíváme drogy a nic se neděje skutečně. Veškerý děj probíhá v představě, tedy tak, jak jsme většinou zvyklí snít v průběhu dne, s otevřenýma očima. A nejen snít, stejně můžeme zavzpomínat na náš byt, partnery, situace dávno minulé.
Přestože všemi smysly vnímáme obraz i průběh reálného děje, kterého se právě účastníme, naše mysl často bloudí v jiných sférách a zároveň vnímá děj a obrazy, které jsou -neskutečné-. To je mnohdy velký problém lidí, kteří očekávají skutečné akční či statické obrazy. Pokud se jim jich nedostává, říkají, že techniku mimosmyslového vnímání nedokáží zvládnout. Týká se to především meditativních typů s odlišným vnímáním, než jaké mají typy šamanské, reálné, neboli typů snílkovských na rozdíl od typů rozumových. Oblast kořenů je především citová a pocitová. To znamená, že není důležité přimět své vědomí k promítání panoramatických snímků. Naopak, je třeba dát možnost projevit se srdci. V praxi to znamená, že si lehneme či sedneme, maximálně se uvolníme a necháme na sebe působit rytmickou hudbu. Nejvhodnější jsou staré indiánské písně, ve kterých výrazně znějí bubny. Zvuk bubnu je důležitou součástí šamanské techniky, protože spojuje vnímání obou mozkových hemisfér; je nejlepším přítelem šamana, který s ním hovoří a prosí ho o přízeň.
Pak začneme vzpomínat na příjemně prožité okamžiky – mohou souviset s dětstvím, dovolenou, počínající láskou… Zkrátka na příjemné chvíle života, kdy jsme schopni vnímat krásu. Děj se může odehrávat kdekoli: v přírodě, ve městě, v pokoji, podzemí, v letadle. Prostředí není důležité, důležitá je citová vzpomínka, kterou můžeme obohatit vědomě o pocity, jež si již nepamatujeme.
Příklad: Víme, že nám bylo dobře na dovolené u moře. Vrátíme se tam tedy ve vzpomínce, vizualizujeme prožitou skutečnost, procházíme se v představě znovu po mořském břehu a vracíme si pocity, které v nás pocit pohody a krásy vyvolaly. Cítíme, jak nás tlačí kamínky pod bosýma nohama, jak pálí, vnímáme znovu, jak nás příjemně ovívá vánek, sáhneme si do studené vody a pociťujeme její chlad, jako by šlo o skutečnost. Podíváme se na obzor a necháme na sebe působit pocit hloubky a tajemna, který jsme tam prožívali. Jdeme dál, a přijdeme-li ke stromu, položíme dlaň na jeho kmen. Znovu si vrátíme vzpomínku na to, jak je teplý, drsný a tvrdý. Pohlédneme do koruny a se zalíbením se podíváme na květy, postojíme a ucítíme jejich okouzlující vůni. Vrátíme pohled zpět k mořské hladině. Vstoupíme do vody a ucítíme na kotnících její chlad. Postupujeme dále do moře, voda stoupá ke kolenům, ke kyčlím a výše. Vnímáme její působení. Položíme se na hladinu a necháme na sebe působit kouzlo plynutí.
KDO HLÍDÁ KRAJINU NAŠEHO NITRA?
A náhle, nečekaně, jsme -tam-. Před námi se objeví brána do vlastního nitra, jež může být čímkoliv a skutečně zde na zemi existuje. U brány stojí strážce našeho nitra – jakákoli bytost, stvořená v říši fantazie, případně bytost, kterou již známe nebo později poznáme v reálu. Strážce nám za určitých okolností dovolí vstoupit do krajiny nitra, kterou při trpělivém pátrání na povrchu zemském najdeme také. V této krajině nejdříve potkáme své první strážné zvíře, jehož vlastnosti bychom měli v reálném životě posílit a které nás vždy a za každých okolností ochrání. Během putování potkáváme další, pro nás důležitá zvířata – jejich počet souhlasí s počtem vrstev naší aury, tedy dalších třináct. Dále potkáváme učitele všech oborů, které souvisejí s naším životním posláním. Pracujeme nejprve sami na sobě, později realizujeme svůj životní úkol – někdo pomáhá zvířatům, jiný lidem, zemi či jiné planetě, vesmíru… V tomto okamžiku se cesta šamana stává velmi odpovědnou, může na ní po určitou dobu odpočívat, ale nikdy z ní nemůže sejít. Zradil by svou podstatu, sám sebe.
Příště si řekneme, co se odehrává od okamžiku, kdy spatříme bránu svého nitra. Seznámím vás i s několika -vstupy-, které jsme prožili já nebo ti, jež jsem na cestě provázela..
Žádné komentáře:
Okomentovat